Tady je jasně vidět kde a kým byla paní Vitovská politicky vyškolena. A určitě každý z nás zná další absolventy tohoto školení. České televize se nezapře. Děkuji za pořad.
Tady je jasně vidět kde a kým byla paní Vitovská politicky vyškolena. A určitě každý z nás zná další absolventy tohoto školení. Česká televize se nezapře. Děkuji za pořad.
Paní Witovská jako zkušená žurnalistka skutečně nemile překvapila. Bez skrupulí míchala mezi sebou termíny: názor, pravda, lež, informace, dezinformace. Možná měla na úvod rozhovoru nejprve vysvětlit, co pod tím kterým slovem (termínem) myslí. Ostatně to by měli udělat dneska skoro všichni novináři – vzhledem k dekonstrukci jazyka.
Názor může být pravdivý i pomýlený, může být ovlivněný lživou informací a může se zakládat třeba i na nedostatku znalostí dané skutečnosti (události) či nedostatku poznání (vzdělání v dané oblasti). Ale názor přeci není pravda nebo lež sama o sobě. Názor je především osobní úhel pohledu na nějakou věc či událost. A byť by byl sebevíc pitomějším, pořád zůstává “jenom” názorem a nikdo by kvůli němu neměl být šikanován.
Naopak informace může být pravdivá či lživá, celistvá či kusá, přímočará či manipulativní, emocionálně zabarvená či neutrální…
“Pravda”, pokud je mi známo, je definována jako “shoda skutečnosti s poznáním” (nebo taktéž “shoda informace se skutečností”). To ostatní je názor (či komentář), který vychází z poznané pravdy (případně nedostatečné informace či přímo lži).
Jen pro upřesnění – i naši politici nám poslední dobou předkládají spíše své názory a dojmy, než informace opřené o pravdivé a ověřitelné skutečnosti.
Mimochodem, kdo je mezi námi všemi arbitrem pravdy? Kdo rozhodne o pravdivé výpovědi, lži nebo tzv. dezinformaci? Vláda? Novináři? Soudy? Pokud vynecháme Boha, pokud vynecháme mravní princip, pak nám zbývá čas. Teprve ten (v kratším či delším úseku) ukáže, která informace byla či nebyla pravdivá. To věděl už Seneca.
Pan Bartoníček si za svou práci zaslouží potlesk. Dělá poctivou novinařinu: chodí mezi lidi, zaznamenává jejich názory, ptá se, pozoruje, popisuje, dává prostor různým pohledům, vyhýbá se stranické ideologii, diskutuje a především nevnucuje svůj názor a své poznání druhým. Zřejmě nezapomněl na onu Chaplinovu moudrou větu: “Jdi za těmi co hledají pravdu, ale rychle uteč od těch, co ji našli.”
No a paní Witovské bych, s veškerou úctou, naopak připomněl výrok A. Einsteina: “Slepá víra v autoritu je největším nepřítelem pravdy.”
Pane Bohus, Vy jste zkratka jedinecne krasny clovek a velky profesional. Dokazete rozebrat takovou situaci ci rozhovor, kdy pozorovateli stoupa tlak v zilach a nejradi by na pani Vitovskou neco ‘stekl’, tak Vy to umite uzasne zasadit do laskaveho humoru a navic i novinarsky rozebrat az, jak se rika na dren. Mate muj velky obdiv a uctu.
Pane Bohuši, skvelá práca! Nechce sa mi veriť, že nie je to tak dávno, čo za hlbokého mečiarizmu mi práve Česká televize umožnila slobodne myslieť, slobodne prehovoriť a s neskrývanou iróniou vyjadrovať sa o vašej vláde, ktorá bola podstatne demokratickejšia než tá dnešná úbohá napodobenina. Dnes by som bol asi tým najväčším dezinformátorom a práve by mi asi uplynula polovica trestu niekde v kobke na Špilberku.
Sledujem všetky Vaše trefné a neraz aj správne sarkastické rozbory. Asi Vás tým neuteším, ale na Slovensku sa nezmôžeme ani len na tú demonštráciu. Naša vláda je dávnejšie odvolaná, takže prakticky neexistuje, lenže ona to nezbadala. Máme len nesvojprávnu prezidentku, ktorú si v zúfalstve idealizujete, lebo zrejme nechápete, že niekde môže byť ešte horšie. Môj pol roka zastavený, scenzurovaný kabaret koncom mája znova ide na scénu, lebo vzdať sa nemienime. Nevzdávajte to ani Vy.
Kde a kdy nastal zlom, kdy Radek připustil to, že lidi mohou mít i jiné názory než ČT? Nebo snad již mezi novináři neplatí – Čí chleba jíš, toho píseň zpívej.
Pro mě bylo největší školou života Kovidové divadlo. Na tom jsem si nejvíce uvědomil, jak fatálně může selhat zastupitelská demokracie a jak moc jsou manipulovatelná média i lidi. Politici a novináři se rovnou dali házet na dvě hromady. Na ty tupé, případně zkorumpované a na ty myslící a odvážné. Ale k mému překvapení, těch myslících bylo jako šafránu.
Dnes už ale na ně mám čich a stačí mě jedna věta, abych věděl na jakou hromadu si prestituta zařadit. A pokud se někdo zeptá, zda patří do veřejného prostoru manipulace a polopravda, pak se já musím okamžitě zeptat: A kdo rozhodne co je pravda? Cemper nebo je na to nějaký útvar ČT? To není o názoru člověka z ulice do odborné diskuze, ale o označení co je pravda a co je nepravda. A kdo bude ten arbitr pravdy a lásky?
ČT, a podobné sračkomety, jsem 3 roky neviděl a zřejmě už ani chtít vidět nebudu. Lidi jim přibývat určitě nebudou.
11 komentářů: “Pozor na Bartoníčka. Pochybuje a přemýšlí”
Paní Vitovska je jen blonďaté střevo, naopak Bartoníček velmi překvapuje, snaha se cení. Že by objektivita????
Skvelá analýza.👍Ďakujem.
Tady je jasně vidět kde a kým byla paní Vitovská politicky vyškolena. A určitě každý z nás zná další absolventy tohoto školení. České televize se nezapře. Děkuji za pořad.
Tady je jasně vidět kde a kým byla paní Vitovská politicky vyškolena. A určitě každý z nás zná další absolventy tohoto školení. Česká televize se nezapře. Děkuji za pořad.
Paní Witovská jako zkušená žurnalistka skutečně nemile překvapila. Bez skrupulí míchala mezi sebou termíny: názor, pravda, lež, informace, dezinformace. Možná měla na úvod rozhovoru nejprve vysvětlit, co pod tím kterým slovem (termínem) myslí. Ostatně to by měli udělat dneska skoro všichni novináři – vzhledem k dekonstrukci jazyka.
Názor může být pravdivý i pomýlený, může být ovlivněný lživou informací a může se zakládat třeba i na nedostatku znalostí dané skutečnosti (události) či nedostatku poznání (vzdělání v dané oblasti). Ale názor přeci není pravda nebo lež sama o sobě. Názor je především osobní úhel pohledu na nějakou věc či událost. A byť by byl sebevíc pitomějším, pořád zůstává “jenom” názorem a nikdo by kvůli němu neměl být šikanován.
Naopak informace může být pravdivá či lživá, celistvá či kusá, přímočará či manipulativní, emocionálně zabarvená či neutrální…
“Pravda”, pokud je mi známo, je definována jako “shoda skutečnosti s poznáním” (nebo taktéž “shoda informace se skutečností”). To ostatní je názor (či komentář), který vychází z poznané pravdy (případně nedostatečné informace či přímo lži).
Jen pro upřesnění – i naši politici nám poslední dobou předkládají spíše své názory a dojmy, než informace opřené o pravdivé a ověřitelné skutečnosti.
Mimochodem, kdo je mezi námi všemi arbitrem pravdy? Kdo rozhodne o pravdivé výpovědi, lži nebo tzv. dezinformaci? Vláda? Novináři? Soudy? Pokud vynecháme Boha, pokud vynecháme mravní princip, pak nám zbývá čas. Teprve ten (v kratším či delším úseku) ukáže, která informace byla či nebyla pravdivá. To věděl už Seneca.
Pan Bartoníček si za svou práci zaslouží potlesk. Dělá poctivou novinařinu: chodí mezi lidi, zaznamenává jejich názory, ptá se, pozoruje, popisuje, dává prostor různým pohledům, vyhýbá se stranické ideologii, diskutuje a především nevnucuje svůj názor a své poznání druhým. Zřejmě nezapomněl na onu Chaplinovu moudrou větu: “Jdi za těmi co hledají pravdu, ale rychle uteč od těch, co ji našli.”
No a paní Witovské bych, s veškerou úctou, naopak připomněl výrok A. Einsteina: “Slepá víra v autoritu je největším nepřítelem pravdy.”
Pane Bohus, Vy jste zkratka jedinecne krasny clovek a velky profesional. Dokazete rozebrat takovou situaci ci rozhovor, kdy pozorovateli stoupa tlak v zilach a nejradi by na pani Vitovskou neco ‘stekl’, tak Vy to umite uzasne zasadit do laskaveho humoru a navic i novinarsky rozebrat az, jak se rika na dren. Mate muj velky obdiv a uctu.
Pane Bohuši, skvelá práca! Nechce sa mi veriť, že nie je to tak dávno, čo za hlbokého mečiarizmu mi práve Česká televize umožnila slobodne myslieť, slobodne prehovoriť a s neskrývanou iróniou vyjadrovať sa o vašej vláde, ktorá bola podstatne demokratickejšia než tá dnešná úbohá napodobenina. Dnes by som bol asi tým najväčším dezinformátorom a práve by mi asi uplynula polovica trestu niekde v kobke na Špilberku.
Sledujem všetky Vaše trefné a neraz aj správne sarkastické rozbory. Asi Vás tým neuteším, ale na Slovensku sa nezmôžeme ani len na tú demonštráciu. Naša vláda je dávnejšie odvolaná, takže prakticky neexistuje, lenže ona to nezbadala. Máme len nesvojprávnu prezidentku, ktorú si v zúfalstve idealizujete, lebo zrejme nechápete, že niekde môže byť ešte horšie. Môj pol roka zastavený, scenzurovaný kabaret koncom mája znova ide na scénu, lebo vzdať sa nemienime. Nevzdávajte to ani Vy.
Kde a kdy nastal zlom, kdy Radek připustil to, že lidi mohou mít i jiné názory než ČT? Nebo snad již mezi novináři neplatí – Čí chleba jíš, toho píseň zpívej.
Pro mě bylo největší školou života Kovidové divadlo. Na tom jsem si nejvíce uvědomil, jak fatálně může selhat zastupitelská demokracie a jak moc jsou manipulovatelná média i lidi. Politici a novináři se rovnou dali házet na dvě hromady. Na ty tupé, případně zkorumpované a na ty myslící a odvážné. Ale k mému překvapení, těch myslících bylo jako šafránu.
Dnes už ale na ně mám čich a stačí mě jedna věta, abych věděl na jakou hromadu si prestituta zařadit. A pokud se někdo zeptá, zda patří do veřejného prostoru manipulace a polopravda, pak se já musím okamžitě zeptat: A kdo rozhodne co je pravda? Cemper nebo je na to nějaký útvar ČT? To není o názoru člověka z ulice do odborné diskuze, ale o označení co je pravda a co je nepravda. A kdo bude ten arbitr pravdy a lásky?
ČT, a podobné sračkomety, jsem 3 roky neviděl a zřejmě už ani chtít vidět nebudu. Lidi jim přibývat určitě nebudou.
Vitovská nehledá pravdu, ale pouze šlape, jak nahoře tančí.
Pan Bartoníček pochybuje, Witowská ne. A v tom je ten rozdíl mezi demokracií a totalitou.