Už je to šest měsíců, co se rodiny v letošním roce neviděly. Ženy a muži, rodiče a děti, příbuzní, dědečkové a babičky s vnoučaty, celoživotní přátelé, ve výčtu by se dalo pokračovat. Na jaře lidé nebyli spolu tři měsíce, čtvrt roku. Igor Matovič jim zavřel hranice a teď to udělal znovu. Od poloviny září to jsou další tři měsíce, sečteno dohromady půl roku. Pro překročení hranic jsou nyní stanoveny výjimky, ale ty jsou v zásadě nesmyslné a nereálné, perspektiva prozatím v nedohlednu, o Vánocích nemluvě. Rodiny nebudou pospolu a nikdo neví, na jak dlouho. V hysterické covidové atmosféře ve společnosti, s hrozbou nebo ztrátou zaměstnání, zákazem škol a dalších omezení práv a svobod lidí je tato situace pro odloučené rodiny ještě větším stresem.
Příslušníci tisícovek rodin, těžko je spočítat, žijí a pracují na obou stranách hranic. Krom toho, Slováci a Češi jsou si blízko jako žádné jiné národy, žijí spolu desítky let. Podobné je to i mezi Slováky a Maďary i mezi dalšími národnostmi a příslušníky různých států v rámci Evropské unie. Československo a později Schengen lidem umožnil žít pospolu, v Evropské unii donedávna platilo, že lidé mohou žít jako jedna rodina ve společném prostoru na kterémkoli místě. Někteří politici to však začali narušovat a Matovič, který chce být první na světě, prosadil nejtvrdší opatření, aniž by byly potřebné. Lidé, kteří na jaře přešli hranice, museli na své náklady na dlouhé týdny do nesmyslné karantény na internáty a od počátku podzimu nemohou přijet přes hranice domů bez PCR testu nebo 10 denní domácí karantény. Matovič zrušil Schengen.
Z nesmyslných antisociálních opatření mohou mít radost jen uzurpátorští politici. Diktátoři. A byznysmeni, kteří obchodují s testy. Matovič opatření na hranicích stejně jako mnoho svých kroků proti covidu nemá podloženo daty. Podle Jana Hnízdila a dalších českých lékařů, kteří vydali zprávu o nesmyslnosti povinného očkování proti covidu-19 s odůvodněním, že nejde o závažnější onemocnění než jiné nebezpečné choroby, u nichž očkování rovněž není povinné, je i uzavření hranic z důvodu obrany proti zavlečení nemoci ze zahraničí nesmyslné. Pouze u chorob, které se vyskytují prokazatelně jen v zahraničí, by hrozilo riziko zavlečení na Slovensko, například u epidemie Eboly z některých zemí Afriky. Pokud je covid v populaci běžně přítomen a není možné ho úplně vymýtit, je nepřípustné, aby docházelo k omezení základních lidských práv a svobod. Lékaři zároveň poukazují na fakt, že covid nepředstavuje závažné riziko s odkazem na metastudii, kterou zveřejnila Světová zdravotnická organizace a podle níž je smrtnost u covidu 0,23 procenta a u lidí mladších 70 let dokonce pouhých 0,05 procenta, podobně jako u chřipky.
Na hranicích dnes sice nestojí klasická zeď jako v kdysi rozděleném Berlíně, ale platí tam betonová pravidla. Od počátku podzimu je možné překračovat přechody jedině s PCR testy nebo jít do 10 denní karantény. Přestože se na Slovensku i v zahraničí mohou lidé přemisťovat v jednotlivých regionech bez omezení a v okolních zemích dodržují obdobná opatření. Roušky, ruce, rozestupy. Větší nebo menší omezení pohybu. Zavřené školy. Lidé mohou jezdit po republice, jak chtějí, ale přes čáru za rodinou domů nemohou, aniž by museli překonávat překážky kladené státem. Na nesmyslnost vynucování testů při přechodu přes hranici poukazuje fakt, že se člověk může právě při testování v rizikovém prostředí nakazit nebo že se může nakazit i v dalších dvou týdnech v obchodě, v práci, na ulici, než překročí hranici a přijede domů, kdy paradoxně hranici můžete překročit s PCR testem starým dva týdny, přestože jste se mezitím mohli stát pozitivními. To už je ale jedno, hlavně že máte bumášku jako v carském Rusku.
Pokud tedy chcete domů, necháte si šťourat do nosu paličkou v zahraničí za peníze, a pokud máte to štěstí, že jste v danou chvíli negativní, můžete překročit hranice anebo jdete na Slovensku do 10 denní karantény. Lidé ale nemohou pravidelně každý týden nebo 14 dní, či co měsíc chodit do desetidenní karantény anebo platit za PCR testy nemalé peníze. Výsledkem brutálního opatření je, že rodiny nejsou spolu. Pochopil to někdo?
Už vůbec nikdo neřeší situaci, když jsou lidé pozitivní. V takovém případě za rodinou nemohou vůbec, přestože pozitivita neznamená, že jsou nemocní nebo nakažliví, ale že jsou třeba naopak jen v dobré kondici s perfektní imunitou, která je ochránila před covidem a i z tohoto důvodu mohou vykazovat pozitivitu. Přesto jsou potrestáni, přes hranice domů za rodinou nemohou. Ještě hůř jsou na tom lidé doopravdy nemocní. Stát jim upírá právo, aby se v době, kdy je jim nejhůř, o ně postarala rodina. Nemocní lidé si podle Matoviče, Nadě a Krajčího musejí sami v horečkách někde v zahraničí vařit čaj či vývar a převlékat peřiny na nějakých ubytovnách a bůhvíkde. Neuvěřitelné, čeho jsou schopni politici, kteří nedávno chodili po ulicích s prosíkem, aby jim lidé ve volbách dali hlas.
Rodinu doma nemá asi ani pan premiér. Při posledních demonstracích na ulici před jeho domem v Trnavě to vypadalo, že doma nikdo není. Nabízí se úvaha, že pokud by rodina Igora Matoviče přechodně bydlela v nějaké obci či městě na Slovensku, už bychom snad věděli, kde jsou, kam Matovič jezdí se svým pancéřovaným vozem. Nabízí se otázka, zdali rodina nepřebývá někde v zahraničí, někde v blízkosti, možná v některém z velkých měst, kde se člověk ztratí. V případě premiéra to ale není tak jednoduché, Varšava je vzdálená a v Praze nebo Budapešti by Matovičovci byli nápadní, někdo by je mohl poznat. Možná se nabízí Vídeň, velké město, cizí lidé. V hotelích jsou ale provozy momentálně omezené a člověk se tam musí hlásit, to by se rozkřiklo. Matovičova rodina tak možná přebývá na nějaké diskrétnější adrese, v nějakém domě, do něhož nevstupují cizí lidé, ale jen ti, kteří zachovají mlčenlivost.
V takovém případě by pak stálo za to se zamyslet, zdali má Igor Matovič s každým překročením hranice PCR test anebo je 10 dní v karanténě, podobně jako obyčejní lidé. Možná by se mělo zvážit i to, že pokud je Matovičova rodina v zahraničí, jestli to rovněž není jeden z důvodů, proč se otevření škol odkládá až na dobu po novém roce. Kdyby se totiž do školy šlo teď, musely by i Matovičovy děti, do Trnavy by se musela vrátit celá rodina. To se ale Matovičovcům momentálně kvůli tomu, co se děje před jejich domem, pochopitelně asi moc nechce. Pro Matovičovu rodinu to není růžový výhled, kdo by se těšil na demonstrace před domem, není jim co závidět. Ale čím člověk zachází, tím také schází, na to měl pan Matovič myslet dřív.
Možná je výše zmíněná úvaha o rodině Igora Matoviče v zahraničí mylná a Matovičovci bydlí třeba u sousedů ve vedlejší ulici v Trnavě, těžko říct. Ať je to, jak chce, faktem zůstává, že tisíce rodin obyčejných lidí na celém Slovensku nejsou spolu doma. V těžkých covidových dobách. A hrozí jim to i na Vánoce. Jenže rodina je víc než covid a jakákoliv vláda nebo premiér.