Lidé v ulicích, něžná prezidentka a odpovědnost koaličních poslanců

Lidem nepomůže ani vláda, ani prezidentka. Lidé si musí pomoci sami. Desetitisíce lidí na Slovensku vyšli 17. novembra do ulic a dali to jasně najevo. Od Košic, přes Žilinu až po Bratislavu. Stáli před Úřadem vlády, Prezidentským palácem, Národnou radou. Stáli i před místními úřady ve svých městech a obcích. I před svými domy, třeba jen se svými sousedy. Zanadávali si a zakřičeli. Zapálili svíčku a zazpívali hymnu.

Jsou věci, které jsou silnější než Covid. Rodina, závažnější nemoci, práce, základní lidské potřeby. Také svoboda a důstojnost. Státotvornost. Slováci byli už dost ponížení, nejen nedobrovolným testováním pod hrozbou sankcí v nevyhovujících podmínkách se studenty namísto doktorů a zločinně pořízenými testy. Mnozí lidé přišli o práci a perspektivu. Přišli o rodiny a dlouhodobě žijí v odloučení, staří lidé izolováni v domovech sociálních služeb a rodiny rozdělené na ženy a muže, rozdělené rodiče a děti, příbuzné i přátele. Kromě léta je to od jara 23 týdnů, tedy téměř půl roku, co se neviděli jen proto, že žijí a pracují na obou stranách státních hranic a s každým kontaktem by se museli testovat či jít do karantény. Lidé jsou bez peněz, 800 tisíc z nich žije na hranici chudoby a už to dál nechtějí snášet. 

Velká média mlčí a některé z nich dokonce nehorázně lžou. Říkají, že na demonstraci v Bratislavě bylo několik desítek lidí a městem pochodovali extrémisté. Přidává se ministr obrany. O obyčejných lidech se nemluví. Ještěže existují i jiné informační kanály a lidé sami nejlépe vědí, komu mají věřit. Díkybohu také za to, že se Slováci udrželi a na demonstracích protestovali pokojně. Proti jejich klidu vypadali policisté v kuklách na koních a se psy dokonce až směšně. Za rozvahu patří dík ale i jim, policistům, včetně těch, kteří trpělivě odolávali odvážné ženě na ulici v Trnavě, kde bydlí Igor Matovič a kudy chtěla projet. Nakonec ji tam bez vysvětlení nepustili, a přesto se před domem premiéra objevil nápis ze svíček. Hrobár. Asi ho tam dali sousedé. 

Největší dík však patří lidem, že demonstrovali pokojně a něžně, jak se o tom zmínila prezidentka Zuzana Čaputová ve svém posledním projevu k 17. listopadu, kdy apelovala na respekt k pravidlům. Lidé ho projevili. Kromě jediného a to práva na demonstraci, když vyhodnotili, že situace je ve společnosti neúnosná, a pravidlo shromažďování tak museli překročit. Podobně jako při Sametové revoluci v roce 1989. Možná by prezidentka mohla ale častěji apelovat na dodržování pravidel u Igora Matoviče, vlády a koaličních poslanců, ti totiž dodržují máloco. Vládu vyzývala jednou před celoplošným testováním, kdy vznesla požadavek na dobrovolnost. Od té doby je Zuzana Čaputová opět potichu, respektive v kritické době se hlásí jen s obecnými frázemi. Lidé to vnímají. 

U Igora Matoviče překračování pravidel nepřekvapí, dnes snad už každý na Slovensku diskutuje o jeho duševním zdraví. Premiér sice předstírá normálnost, ale v reálu jde o totální chaos a destrukci s gigantickým sebevědomím a grandiózní představou o vlastní hodnotě. Igor Matovič už špatně kontroluje své chování a špatně skrývá, že nemá realistické dlouhodobé cíle, přičemž odmítá odpovědnost za vlastní činy. Je nezodpovědný, chladnokrevný a bezohledný, a jestli si někdo myslí, že má strach z lidí a demonstrací, pak se asi plete. Psychopati mají omezenou empatii, strach nemají a neznají, protože této emoci nerozumí na základě neuropsychické odchylky. Hororové situace ve filmu ani v životě s nimi nehnou. Igor Matovič se chová obdobně jako oni a ani pancéřované auto to nevylučuje. Kdo ví, kdo ho z jakých důvodů Matovičovi pořídil nebo zdali mu to třeba nepřináší jen uspokojení vlastní důležitosti. Nouzový stav, zákaz nočního vycházení či zákaz demonstrací jsou rovněž nikoli výrazy strachu, ale prostředky k uspokojení a posilování své moci nad druhými lidmi. Logiku nehledejte.

Normální lidi strach obvykle demobilizuje a paralyzuje a díky němu si dobře rozmyslí, co udělají. Znáte to, když dostanete strach, začnete se potit, bolí vás břicho, jazyk se přilepí na patro, skoro nemůžete promluvit. Vzpomeňte si, kolik z vás se třáslo, když jste museli jít na celoplošné testování a bylo to pro vás trauma. Hodiny na dešti, v zimě, ve frontě, se strachem, že se nakazíte, s obavami i z té tyčinky do nosu. Psychopat však takové situace a uvažování nezná, je vůči druhým lidem necitelný. Pozor, o lásce a soudržnosti sice krásně mluví, ale je to „jen“ dobrý rétor. Igora Matoviče ani nenapadlo, že by lidé mohli trpět a na závěr prvního celoplošného testování v neděli večer napsal status na Facebooku „tri miliony začipovaných“. Takto se normální člověk nechová. 

Oxfordský profesor Kevin Dutton, kanadský psycholog Robert Hare a další psychologové říkají, že psychopat využije každou situaci, v níž může lidem ubližovat bez ohledu na následky, přináší mu to uspokojení a myslí si, že může stát nad všemi společenskými a etickými normami. Deficit v emocionální sféře a z toho vyplývající neschopnost pochopit různé události a situace v jejich plné emocionální šíři je to, čím se vyznačuje. Toto je nesmírně důležité vědět a měl by to vědět každý člen vlády, každý koaliční poslanec Národní rady, každý příznivec Igora Matoviče, protože i oni se takto přímo či nepřímo podílejí na bezprecedentním stavu ve společnosti, psychickém a fyzickém týrání lidí, kriminálním chování a ekonomické destabilizaci, přičemž i oni se mohou kdykoli ocitnout v nemilosti. Psychopatické zlo je bezúčelné a dokazuje to kromě jiného i napadání jakýchkoliv vážených nebo blízkých lidí premiérovi na jeho tiskovkách. 

Až jednou vše pomine, Igor Matovič se možná odstěhuje někam do zahraničí, kde bude mít klid, možná skončí ve vězení nebo jinde. Všichni ostatní ale tady na Slovensku budou muset spolu žít. Proto je naléhavě potřebné, aby lidé spolu vycházeli, respektovali se a pomáhali si. Není možné mít donekonečna klapky na očích a říkat, „ale on je takový“, hlavně, že mi běží poslanecký plat a kdovíjaké další výhody… Nic však neroste do nebe a všechno má svůj konec. I každý ministr nebo poslanec. Je na každém z nás, co bude dál.