Igor Matovič vnímá národ jako zástup poddaných pacientů. Normální život proměňuje v patologii.

Lidé nemohou mít názor a nemají právo rozhodovat o svém životě. Platí jen jeho slovo. Ti, co mluví a jednají jinak, jsou veřejně pranýřováni. Pravdu v opatřeních s Covidem-19 nemají už ani studovaní vědci a lékaři v zahraničí ani na Slovensku. Igor Matovič lidi staví do pozice, že jen on bude určovat pravidla. Charismatický, výřečný a obratný manipulátor. 

Po druhém víkendovém celoplošném testování na tiskové konferenci vlády po boku premiéra Igora Matoviče stojí ministr obrany Jaroslav Naď a ministr vnitra Roman Mikulec. Referují o výsledcích testování, logistice a nových odběrných místech. Podobně jako na jiných tiskovkách i zde se Matovič, Naď a Mikulec soustředí na obhajobu a chválu celoplošného testování neboli nápadu Igora Matoviče. Předvádějí hru s několika málo čísly s pochybnou relevancí, která se účelově hodí jen pro potvrzení Matovičovy pravdy. Chybí hloubková analýza, zasvěcený odborný pohled a komplexní informace.

K opatřením Covidu-19 hovoří premiér s neoprávněným vysokoškolským titulem, podivnými směnkami manželky a zakázkou antigennových testů kamarádovi z Trnavy. Odborníky na téma koronaviru jsou i ministr obrany a ministr vnitra. Trojici řečníků doplňují ještě ministr zdravotnictví Marek Krajčí a hlavní hygienik Ján Mikas. Ti však působí jako statisti, jejich výpovědi nejsou ústřední. Další vědci, epidemiologové, kliničtí lékaři, statistici, psychologové a ekonomové s odbornou praxí a mnohaletými zkušenostmi prostor nemají. 

Po svém boku Igor Matovič nesnese nikoho, kdo by jej převyšoval a nikoho, kdo uvažuje autonomně, sám za sebe. Ostatní lidé ve vládě se mu přizpůsobují anebo nejsou vidět. 

Diskutovat, přesvědčovat o opaku a myslet samostatně je u Igora Matoviče zbytečné, to na něj neplatí. O tom, jaká je spolupráce s premiérem se už asi přesvědčil i Marek Krajčí. Za ministerstvo zdravotnictví dostal za úkol zřídit 25 permanentně otevřených testovacích poboček na celém Slovensku a zřejmě to z nějakého důvodu nebylo možné, načež byl vzápětí Igorem Matovičem veřejně pranýřován. 

V době, kdy o Covidu-19 vědci a lékaři na celé planetě stále neví vše potřebné, není na Matovičovi vidět, že by měl pochybnosti a strach ze svých rozhodnutí. Igor Matovič řeční naprosto beze strachu a bez emocí. Chybí mu sebereflexe a svou gigantickou sebejistotu maskuje slovy o tom, jak při spaní a probouzení myslí jen na Covid. Z jeho slov a chování je však patrné, že strach nemá z ničeho a trápení lidí v souvislosti s jeho opatřeními ho nezajímají. Do lidí se vcítit neumí, neumí pochopit jejich obavy v plné emociální šíři. Vůbec netuší, že se lidé kvůli jeho opatřením trápí.

K tématu celoplošných manévrů Matovič na tiskovce předvádí testovací tyčinku do nosu, jaká je to paráda, že to nic není a vůbec mu nepřijde, že lidi může vyděsit ještě více. Bez lidské empatie a soucitu namísto toho předvádí svou chytrost. Své nápady. Řečnické dovednosti. Na tom mu záleží. Čím dál tím více se zdá, že mu primárně nejde o ochranu zdraví obyvatel, ale o prosazení svého názoru a ovládnutí lidí. Vinu necítí a morální apely neslyší.

Důležité je mluvit o Covidu-19 v široké celospolečenské diskuzi. To se však neděje. 

Igor Matovič svým jednáním destabilizuje mysl lidí. Ve společnosti rozšiřuje negativní pocity úzkosti, obavy a deprese a snaží se více než koronavirová infekce. Lidé jsou permanentně ohrožováni úzkostností. Podle psychiatra Cyrila Höschla lidé s úzkostí mají horší průběh nemoci dokonce i na jednotkách intenzivní péče. Matovič však lidu nenaslouchá a na tiskových konferencích předvádí hlavně svou „dokonalost“. Strategii vlády s plánem dlouhodobých a krátkodobých kroků proti Covidu nepotřebuje. Stačí mu nápad s celoplošným testováním. Testováním a testováním. Svůj diktát vydává za společné rozhodnutí a ve skutečnosti jen chladnokrevně manipuluje s veřejným míněním.

Lidé nevědí, co se bude dít, pokud se sníží nebo naroste reprodukční číslo, co se uvolní, co zpřísní. Chybí pandemický plán, Matovič mlží a předkládá neurčité výhledy. Návrh prodloužení nouzového stavu o 90 dní a zákaz vycházení v noci, obojí nepodložené žádnými daty, dokládají jen další úsilí o podrobování lidí a získávání moci nad nimi. Proti zneužívání nouzového stavu politiky a jakýmkoliv bezdůvodným omezováním občanských svobod je potřeba se rázně ohradit.

Igor Matovič může být někým vnímán jako odvážný a pokrokový. Samozřejmě jen do chvíle než svým neuváženým chováním potopí všechny ke dnu. 

Igor Matovič je impulzivní a rád riskuje. Na politické scéně dlouhodobě a s oblibou vyhledává mezní situace. S posměšnými cedulkami provokoval na tiskových konferencích Smeru, další cedulky s prvoplánově urážlivými slogany psal a lepil na ploty domů v zahraničí svých politických rivalů, v Nice nebo jinde a soustavně narušoval životy lidí u obytných domů v Bratislavě, kde kromě jeho protivníků bohužel bydleli i další občané.

Igor Matovič s naprostou samozřejmostí překračuje jakékoliv hranice bez ohledu na následky. Včetně zákonů Slovenské republiky a nerespektování úřadu prezidentky. Chová se nezodpovědně a do společnosti zavádí brutální model normalizace.

Psychopat než by ze svých názorů ustoupil, raději firmu zničí, říká psychiatr Radkin Honzák. 

Igor Matovič se chová obdobně, jako z učebnice. S absencí lidské normality a uspokojením lidem organizuje život na jejich úkor, až se kontrola lidí pro něj nakonec stane obsesí, nevyhnutelnou potřebou, pak do života a smrti bude zasahovat všem. Lidé už teď ztrácejí práva nad chodem svých rodin a domácností, zaměstnání a živností a nevědí, co bude zítra. Matovič sděluje jen krátké útržky, chaotické nápady. Kdo se bude testovat příští týden nebo že by děti mohly chodit do škol, pokud se otestují společně s rodiči. Všichni se budou testovat dokolečka a nikdo neví dokdy, kolik to bude stát a kdo to zaplatí. 

Podle Matovičových slov ti, co budou chtít trošku svobody, kultury a kostela nebo uvařit v hospodě něco pro lidi či zahrát v divadle, budou se muset přizpůsobit. Budou se muset zeptat Igora Matoviče.