Prezidentka zklamala (zradila?) svůj lid

Kruté (smutné) konstatování, ale asi to tak je. Pokud by šlo o premiéra Igora Matoviče, zřejmě by titulek nikoho nepřekvapil. U paní prezidentky Zuzany Čaputové to však zamrzí a nezbývá než doufat, že se vše ještě může změnit. 

Zuzana Čaputová byla ztělesněním boje dobra proti zlu. Proti mafii a zlým poměrům ve státě. Proti skládce, za lepší životní prostředí. Lidé jí proto ve volbách dali svůj hlas. Za lepší časy, důvěřovali jí. Premiér Igor Matovič byl ve volbách též nadějí a ztělesněním boje proti korupci. U něj však naděje zmizely, Igor Matovič sám dnes vypadá jako korupčník. Nechal si napsat diplomovou práci. Nechal zaplatit miliony eur za problematické antigenní testy podezřelé firmě z Trnavy, původně s dluhy vůči státu a s vazbami na premiéra. Předražené se údajně nakupují i roušky a ochranné brýle. Igor Matovič nevysvětlil ani problematické směnky za 600 tisíc Eur do problémů řítící se společnosti Arca, jak si je jeho žena Pavlínka pořídila v první vlně Covidu-19 směnky, jak si pro ně dojela z domova v Trnavě do Bratislavy v době zákazu pohybu osob. Když se k tomu přidá premiérova nevhodná až vulgární a manipulativní komunikace, skepse je namístě.

Slovensko mezitím žije s Covidem-19, mnozí lidé bojují o existenci, práci, rodinu, zdraví. Ptají se na strategické cíle vlády pro zvládnutí pandemie. Chceme vychytat všechny nakažené v republice, zastavit šíření viru? Je to reálný cíl? Anebo chceme šíření zpomalit? Po jakou dobu, s jakými restrikcemi, taktikou? Za jakých podmínek? Neskončí nakonec pandemie přirozeným promořením obyvatel s tím, že se budeme snažit chránit rizikovou skupinu, zejména lidi starší 65 let kvůli jejich nejvyššímu podílu na úmrtí s Covidem či na Covid samotný? Stále nikdo neřekl, jaká je správná cesta. Lidé žijí ve strachu a v nejistotě. Média situaci neuklidňují, dokola omílají počty pozitivních a úmrtí na Covid-19, jiné nemoci jakoby neexistovaly. Jsme vyděšeni, že bychom mohli onemocnět a umřít.

O tom, co se bude na Slovensku dít, dnes rozhoduje člověk, který si neuměl napsat diplomovou práci. Odborně nekompetentní, přesto se tvářící, že ví, jak s Covidem zatočit. Rady profesních lékařských organizací i dalších lékařů Igor Matovič odmítá a opatření, která radikálním způsobem zasahují do života lidí, vyhlašuje často nátlakovým, autoritativním a pro občany i ponižujícím způsobem. Zasrani, kuvici, blázni a bludaři, jsou ti, kteří mají jiný názor, jedno jestli pravdivý či mylný. Jakoby premiér chtěl zatočit nejen s Covidem, ale i s lidmi. Zdůvodnění k řešením jsou mlhavá a namísto faktů používá dojmy. Chybí logika, odbornost a slovo prosím. Pokora a slovo naděje. Jenže bez vysvětlování a bez odborné i srozumitelně a věrohodně odůvodněné strategie a taktiky, aby je lidé mohli přijmout za své, a aby je mohli dobrovolně a ochotně dodržovat, to dost dobře nejde. Bude to vždycky drhnout.

Igor Matovič o sobě ale přesto nepochybuje a rozhoduje se jít cestou neprobádanou, kterou víceméně svět odmítá, protože pro jiné země cesta celoplošného testování z řady konkrétních odborných důvodů není dobrá. Slovenský premiér, lékař laik ale chce být první na světě, to ho zajímá. Celospolečenskou širokou diskuzi se všemi lékaři i lidmi o takto závažném rozhodnutí pomíjí. O svých úmyslech se svěřuje Angele Merkelové, slovenskou prezidentku vynechává. Nařizuje celoplošné testování s problematickými antigenními testy v problematických podmínkách a s mnoha riziky. Mluví o dobrovolnosti, ale lidi uvrhává do domácího vězení. Když testy neabsolvujete, 10 dní nesmíte ven, ani do práce, později je nedobrovolná karanténa prodloužena na 15 dní. No a co, že budou lidi doma, říká Matovičova ministryně, která zjevně nepatří mezi 800 tisíc občanů Slovenska žijících na hranici chudoby, co potřebují jít každý den do práce. Lidé jsou vyděšeni. Mnozí na testování nechtějí. Nevěří antigenním testům, obávají se nákazy mezi množstvím dalších lidí, nachlazení venku v zimě a dešti v několikahodinových frontách. Nevěří překotné organizaci. Někteří se bojí nechat si strčit testovací tyčinky do nosu až do pozadí hlavy nebo chtějí jen dát najevo nesouhlas, jak s nimi premiér (ne)komunikuje, jiní nesouhlasí s předraženým nákupem testů. Důvodů je spousta. 

Před národem před víkendem vystupuje Zuzana Čaputová a oznamuje, že přípravy jsou hotové pouze z 60 procent a jako prezidentka žádá vládu, aby celoplošné testování bylo dobrovolné. O víkendu na testy, možná i díky tomuto příslibu, přijde nakonec přes tři a půl miliónu lidí. Nemohou si dovolit nejít v pondělí do práce. Jsou pokořeni a mnozí to nesou těžce. Na druhé straně ti, co na testování nepřišli, stále věří, že Igor Matovič vyjde vstříc prezidentce a sankce zruší. Premiér si však dlouhodobě dělá, co chce a ani žádosti o dobrovolnosti nevychází vstříc. 

O pár dní později po testovacím víkendu se prezidentka s premiérem setkává na společném tiskovém vystoupení. Zuzana Čaputová chválí akci a ke své původní výzvě na dobrovolnost lidí v celoplošném testování se už nevrací. Pomíjí, že její požadavek Igor Matovič nevyslyšel, stejně jako to, že je obcházena i v řadě dalších kroků, přípravách na celoplošném testování, nasazení vojáků atd. Proč mění svůj postoj k dobrovolnosti, nevysvětluje, přestože lidé byli k testování donuceni nevybíravým, hrubým manipulativním způsobem a mnoho z nich se cítí poníženo. Některým lidem je v konkrétních případech dokonce vyhrožováno, že pokud nepředloží test, přijdou o zaměstnání nebo dostanou výpověď z nájemního bydlení či budou vyhozeni z obchodu, když si jdou koupit nějaké jídlo. Mašinerie obyčejných lidí a horlivých či dokonce donašečů se rozbíhá v praxi.

Prezidentka za těchto okolností změnila svůj postoj. Pro někoho možná maličkost, pro jiné princip. Zuzana Čaputová tak činí bez udání důvodu, o to hůř, bohužel se dopouští nekonzistentního jednání. Přitom stačí říct nějaké vysvětlení, třeba: „vždyť víte, jaký je, nikdo s ním nic nenadělá, pravdu má jen on a nikdo jiný, však ho znáte.“ To ale paní prezidentka neudělá a svým mlčením vyvolává dojem, že něco tají, jedná na něčí příkaz, v zájmu někoho či dokonce, že začala lidem lhát. Občané jsou zmatení. Nerozumí změně jejího postoje a mohou nabýt pocitu, že nejen u vlády, ale už ani u paní prezidentky nemají žádné zastání. Jsou zklamaní a nejsou si jisti, zdali tímto paní prezidentka nepřímo souhlasí i s bezohlednou arogantní komunikací pana premiéra včetně jeho statusu po celoplošném testování v neděli večer, kdy lidem v republice vzkázal tři slova: „tri miliony očipovaných“…  

Za změnou postoje paní prezidentky nakonec možná není nic tajemného. Třeba se jen bojí pana premiéra, jako jiní lidé, kterým je nepříjemná jeho společnost. Nebo Zuzana Čaputová jen podlehla mazané a manipulativní povaze Igora Matoviče, přesně tak, jak ji předvádí i na tiskových konferencích, kdy hraje na city, ale soucítit neumí. U nevhodného chování ale není možné mlčet. Naopak, je potřeba na ně neustále poukazovat. Je to jediná cesta, jak takové chování zastavit.

Petr Bohuš, 

novinář, publicista, 

bývalý moderátor pořadu Portrét a Čierny Peter a ředitel programu TA3,

moderátor Klekánice, šéfredaktor zpravodajství a publicistiky, Česká televize Ostrava a Praha